JAK ZAČÍT s AKTIVNÍM INVESTOVÁNÍM❓ | STOCK PICKING

V tomhle článku se zaměřím na aktivní investování, co se pod tím skrývá, jak vůbec začít a co k tomu do začátku potřebujeme vědět, abychom dokázaly vybrat ty nejlepší akcie do našeho akciovýho portfolia!

Jenom pro ujasnění, při pasivním investování naším cílem není překonat akciový trhy, ale prostě jdeme s proudem, jdeme s tím průměrem. To znamená investujeme skrz ETFka jako třeba esenpíčko nebo světovej index MSCI World.

Historickej průměrnej výnos u akcií je za posledních přibližně 100 let kolem 10 % ročně, takže jít s průměrem nezní vůbec špatně a já osobně bych tenhle způsob investování doporučil pro velkou většinu lidí, klidně až pro 90 % lidí.

Pokud ale máš čas a chuť se tomu víc věnovat a chceš vybírat jednotlivý firmy, hrabat se v číslech, sledovat, jak se jim daří, pak je aktivní investování přímo pro tebe.

Buď je při aktivním investování naším cílem překonat ty průměrný akciový indexy, podobně jako se to dařilo po několik desetiletí legendárnímu Warrenu Buffettovi anebo se chceme sestavením našeho portfolia odlišit od akciových indexů, který jsou tažený hlavně několika akciema a je tady tak riziko vysoký koncentrace.

Pokud investujeme aktivně, to znamená že si samy sestavíme akciový portfolio, pak je podle mě nějakej ideální počet pro diverzifikaci portfolia mezi 15 až 25 akciema.

S vyšším počtem se už tolik ta diverzifikace nezvyšuje nebo spíš nemá o tolik větší vliv a spíš už se pak naše portfolio blíží akciovejm indexům. Tak pak bychom rovnou mohli koupit je a nic neřešit.

Neříkám, že nemůžeme mít míň, jak 15 akcií, to určitě ne. Klidně můžem investovat jenom do 5 nebo 10, pokud u nich provedem dostatečnou analýzu a dostatečně jim do budoucna věříme, proč ne. Moje akciový portfolio třeba má jenom těch 5 až 10 titulů.

Nemusíme ale nutně investovat jenom do etfek nebo jenom do jednotlivých akcií. Kombinace aktivního a pasivního investování je dost běžným způsobem investování. Můžeme třeba 90 % investovat pasivně do esenpíčka a se zbytkem si sestavit svoje akciový portfolio. Nebo klidně 50 % pasivní etfka a 50 % naše portfolia. Prostě podle času, chuti a jak se s tím budeme cítit v pohodě.

V tomhle videu se ale nebudu bavit o tradingu, to znamená o krátkodobým obchodování, ale budu mluvit o dlouhodobým investování. To znamená nakupování akcií s cílem držet je minimálně několik let. Ne vždycky se nám to podaří, ale aspoň takový je předpoklad pro dlouhodobýho investora.

Existuje několik aktivních přístupů pro sestavení akciovýho portfolia. Víceméně bych je ale rozdělil do takových 3 nejčastějších, a to na dividendový investování, value investing neboli hodnotový investování a pak growth investing nebo investování do růstových společností. 

Samozřejmě se dají tyhle přístupy kombinovat a existuje jich mnohem víc, ale tohle jsou podle mě takový 3 nejčastější. Value neboli hodnový investování, ve kterym hledáme podhodnocený společnosti většinou s nízkým P/E ratiem, dál growth neboli růstový investování, kde investujeme do společností

s potenciálem vysokýho růstu tržeb, ať jsou to small nebo large cap společnosti.

Když budu říkat large cap společnosti, tak si pod tím představte společnosti, co jsou větší než 10 miliard americký dolarů v angličtině billions. Small cap jsou společnosti menší než 2 miliardy amerických dolarů.

Víceméně většina celosvětově známých firem na světě, pak bude patřit do large cap nebo dokonce mega cap, což jsou firmy větší než 200 miliard dolarů v angličtině billions. Pro představu veřejně obchodovaných mega cap společností je asi jenom mezi 40 až 50 z celýho světa.

Další investiční přístup je mega známý dividendový inveestování, kdy je naším cílem hledat stabilní akcie s vysokou a zároveň rostoucí dividendou. Každý způsob investování má něco do sebe, má jiný výhody, nevýhody a je pro jinej typ investora. Existují samozřejmě i jiný víc specifický typy investování nebo dokonce i kombinace výše zmíněných typů investování. Všechno si ale postupně vysvětlíme v dalším videu.

Nejdřív ale chci zmínit, že dneska je až 60 000 veřejně obchodovaných společností z celýho světa a každým rokem jejich počet roste. Kdybychom měli analyzovat jednu firmu podruhý, tak do konce života neděláme nic jinýho než že koukáme na nějaký čísla a studujeme jejich byznys.

Což by mohla bejt pro někoho zábava, chňo chňo, ale neskutečně dlouho by nám trvalo, než bychom z toho vybrali těch několik akcií, který chceme do portfolia. Ještě jednou zopakuju existuje až 60 000 veřejně obchodovaných společností a my si z nich chceme vybrat jenom asi 20 firem, prostě insane.

Většina z těchto společnosti jsou ale naštěstí nějaký pidi SPOLEČNOSTI a jsou z nich tzv. penny stocks to znamená akcie pod 1 dolar, a to ani u většiny brokerů nejdee nakoupit nebo tam jsou příliš velký spready a podobně. I kdybychom je mohli nakoupit, tak bych se jim pro začátek určitě vyhnul.

Tím se nám automaticky zúží výběr na splečností, který jsou aspoň obchodovaný na největších burzách na světě, ideálně hlavně v USA. Protože skoro každá větší společnost z evropy nebo z asie je zároveň obchodovaná i na burze v USA.

Tím se dostáváme už k o dost nižšímu počtu, a to je asi 5000 firem z celýho světa. Což je pořád mega vysoký číslo a nejsme schopný všechny firmy pořádně zanalyzovat.

Jako investoři bychom se měli naučit říkat ne, a to klidně 95 až 99 % firem, na který se budeme dívat. Těch firem je prostě ve světě tolik, tak se musíme naučit hledat důvody proč zrovna do tyhle konkrétní firmy neinvestovat než proč do ní investovat.

Důvodů pro se vždycky najde několik, to je ta snadná část, těžší je najít co je na daný firmě špatně nebo co nespadá do našich kritérií výběru.

Já osobně se tak dívám na každou akcii, když se postupně dívám na čísla, který vykazuje a taky na jejich byznys, tak prostě hledám důvody, proč ta firma není dobrá nebo co je na ní špatnýho. K tomu ji často srovnávám i s akciema, který už v portfoliu mám a pokud ta nová akcie, na kterou se dívám, je podle mě horší než ta, kterou mám, tak mi tolik nedává smysl do ní investovat.

Když chceme sestavit portfolio třeba o 20 akcií, pak je naším cíleem určit si nějaký kritéria, díky kterejm řekneme ne určitým druhům firem a tenhle výběr zúžíme na nějakej pro nás rozumnej vesmír a pak teprv můžeme analyzovat jednu firmu po druhý. Ať už máme jakejkoliv investiční přístup, naším cílem je vybrat několik vítězů, prostě těch nejlepších z nejlepších společností do našeho portfolia.

Mega dobrej nástroj nebo spíš screener, kterej nám pomůže zúžit počet firem, je FINVIZ. Normálně si zadáme do googlu FINVIZ, otevřeme si první odkaz a tady nahoře dáme SCREENER.

Bez nějakejch doplňujících kritérií se dostáváme k počtu 8300 společností z celýho světa. Můžeme si tady nastavit spooustu parametrů, který nám pomůžou snížit počet firem.

Např. tržní kapitalizaci, to znamená, jak je společnost velká. Pro začátek si můžeme vybírat jenom z velkých společností, to znamená large cap. Teď už máme jenom 800 firem, libovkaaa.

Můžeme si vybrat firmy jen z USA, co třeba vyplácej dividendy víc jak 3 % ročně a už se dostáváme jenom na 150 firem, to už je celkem rozumnej počet a teď můžeme začít analyzovat akcie hezky po jednom.

Jinej screener, kterej se mi osvědčil je macrotrends screener. Je celkem přehlednej, má spoustu parametrů pro výběr firem a taky ho občas používám. Samozřejmě existujou i další screenery, každýmu bude vyhovovat jinej, ale tohle jsou za mě takový 2 nejlepší.

Závěrečné shrnutí

Víc dopodrobna podle jakejch parametrů nebo celkově jak se dívám na analýzu jednotlivejch akcií já se ALE zaměřím v jinym videu. Pro zopakování, jako investoři bychom se měli prostě naučit říkat ne na 95 až 99 % akcií a neměli bychom do některejch akcií investovat jenom proto, že je ta akcie zrovna in nebo že do ní investujou všichni kolem nás. Každej má prostě jinej přístup a trochu jinej styl investování.

Ještě připomenu, že dlouhodobě přes 90 % aktivně řízenejch fondů nedokáže překonat pasivní indexy jako esenpíčko nebo msci world a ani svoje určený benchmarky. Aktivně řízený fondy řídí portfolio manažer a jeho analytickej tým a snaží se sestavit takový akciový portfolio, aby ty hlavní indexy dokázali překonat nebo aspoň aby míň klesaly, pokud přijdou propady.

Víceméně když investujeme aktivně, to znamená sestavujeme si svoje akciový portfolio, pak jsme něco jako náš osobní investiční fond, samy jsme portfolio manažer a zároveň analytickej tým.

Je důležitý si potom položit otázku, když přes 90 % aktivně řízených fondů nepřekonává indexy, proč by se to mělo dařit nám? V čem jsme lepší nebo kde je naše výhoda a motivace pro aktivní investování?

Bude nám to stát za ten čas, kterej budeme trávit nad analýzou jednotlivých akcií? Třeba časem zjistíme, že nám to nejde a dosahujeme nižších výnosů, než jakej je průměr a stejně se nakonec vrátíme k pasivnímu investování, to znamená k investování do esenpíčka nebo světovýho indexu MSCI World.

Tím rozhodně nechci nikoho od aktivního investování odradit, to ne, ale spíš je to takovej podnět a otázka k zamyšlení, proč se do toho vůbec pouštět. Na druhou stranu se díky aktivnímu investování mega naučíme analyzovat jednotlivý firmy, pochopit jejich byznys, ale ve výsledku nám to pomůže pochopit fungování celýho světa.